Autor vykládá v knize poprvé soustavně svou koncepci vzniku, vývoje a žánrové podstaty starých pověstí českých, kterou zatím publikoval v různých článcích. V přímém protikladu k dosud vžitým představám dokládá, že staré pověsti české nevznikly v lidu, nepocházejí z pravěku, nejsou ryze českým výtvorem, že naopak vznikly teprve ve vyšším raně feudálním prostředí, pocházejí až z historické doby 10. až 11. století a jsou většinou odvozeny ze světa germánské epiky. Monografické zpracování problému připravil pro tisk pod názvem Počátky ústní slovesnosti v přemyslovských Čechách. 2. rozšířené vydání