Autorem knihy je bývalý jesuita, který prožil v řádu 16 let, dosáhl vysokých hodností, působil 7 let na Gregoriánské papežské universitě až do roku 1952, kdy opustil řád a tak „zlomil okovy, které ho poutaly k omylu“. Kniha je zpovědí jeho života, jeho duševních bojů, zrcadlí se v ní jeho ideologický vývoj, který od atheismu z doby mládí vedl ke katolicismu a po důkladných theologických studiích k marxismu a komunismu. Zevrubně se v knize vypořádává s katolickou dogmatikou, s idealismem vůbec, vedle toho však líčí bohaté zkušenosti, jež v jesuitském řádu získal, hluboký rozpor mezi katolickou theorií a praxí, politické intriky Vatikánu, jež poznal z bezprostřední blízkosti, reakční pikle proti SSSR, ČSR a jiným zemím lidové demokracie, společenství zájmů mezi Vatikánem a táborem imperialismu.