Poezie věnovaná východočeským sklářům.Skláři na Vysočině a v Pojizeří vynášeli kdysi z jara staré, neduživé světlo, při němž v nízkých jizbách za šera brousili vázy, číše a misky. Staré světlo pochovávali v noci do země a čekali na úsvit - na nové a čisté světlo.