Dvě povídkové sbírky francouzského prozaika a dramatika.
První, v níž autor vzdává hold rodnému jihofrancouzskému kraji, přináší poetické příběhy o dobromyslných provensálských venkovanech, o jejich čtyřnohých přátelích i o divukrásné přírodě, v níž žijí; idylicky smířlivé vyznění většiny příběhů navozuje atmosféru pohody, kterou zvýrazňuje ironický nadhled autorův, přecházející do humorných poloh.
Druhá vypráví zejména o strastech drobných lidí za francouzsko-pruské války, přičemž většina povídek je prodchnuta hlubokým vlasteneckým cítěním prostých lidí, kteří jsou ochotni položit životy pro záchranu země.
Karel Livanský: „Dvě knihy Daudetových povídek“.