Kniha vyšla po prvé r. 1942, v době nejtěžší okupační poroby. Po druhé byla vydána r. 1947, na mnoha místech opravena a doplněna. Je to jedna z nejvýznamnějších a nejtypičtějších sbírek Halasových. Křtěna hrůzami protektorátního temna, vyjadřovala víru v lepší příští národa, i když z censurních důvodů nemohl básník mluvit otevřeně. Jako v předcházející knize "Naše paní Božena Němcová" vedl Halas čtenáře pro posilu k autorce "Babičky", tak v této knize vede své čtenáře k Nerudovi, Mánesovi a Smetanovi.