Mám krizi ve čtení. Tento rok je to náročnější. Na tomto blogu jsem chtěl mít svůj čtenářský deník knih, které přečtu a jsou z Mercatina. Jenže pod tlakem okolností jsem se ke knihám poslední dobou moc nedostával a ty co jsem přečetl tak byly z knihovny a ne z Mercatina. Stejně jako poslední kniha kterou jsem si půjčil a o které dnes něco napíšu.

Poslední dobou mě zajímá téma sbírání věcí. Našel jsem knihu Umění sbírat umění od Michala Třeštíka. Už dlouho se mi nestalo, že bych se do knihy tak ponořil. Mám pocit, že autor se zde věnoval především sběratelům umění, ale sám v knize napsal, že radost může mít sběratel stejnou se sbírání i když sbírá angličáky. Nejde o to co sbíráme, ale PROČ to sbíráme. Dostal jsem spousty odpovědí na mnoho otázek, které jsem si dlouhou dobu sám kladl. Mercatino je sběratelů plné. Většinou velmi nespokojených lidí, kteří pořád chtějí věci, které se nedají téměř vůbec sehnat a ještě k tomu pro ně za velmi uspokojivou cenu. Už nějakou dobu jsem měl tušení, že ke sbírání se nějak posouvám i já sám a potřeboval jsem si v tom udělat pořádek a tato kniha mi v tom pomohla. Doporučuju všem začínajícím sběratelům a lidem, kteří se zajímají o věci kolem nás i o umění samotné. Protože umění je všude kolem nás a záleží jestli mu dáte význam nebo ne.

Popis a přirovnání z knihy:

„Říká se, že člověka charakterizuje, jakého si vybere psa a jak ho vychová, a říká se, že po čase jsou si pes s pánem dokonce fyzicky podobní. Vztah mezi sběratelem a sbírkou je ovšem ještě daleko těsnější než vztah mezi psem a jeho pánem. I sbírka a sběratel si mohou být podobní. Sbírka může být nabubřelá a arogantní nebo nenápadná a distingovaná, opatrná nebo nerozumná, zmatená a rozbíhává nebo naopak klidná a soustředěná. Sbírka může dokonce i mírně vonět nebo docela páchnout. Ale nekonečná různost přístupů a cílů, ambicí a posedlostí, která charakterizuje sběratele, může být vyjádřená sbírkou jakékoliv komodity. Osobnost sběratele lze tedy vyjádřit stejně dobře sbírkou francouzských impresionistů jako sbírkou pivních tácků nebo židovských vtipů.“

Definice sbírání:

„Sbírání je dlouhodobé a usilovné shromažďování v původním smyslu nepotřebných věcí movité nebo duchovní podstaty do jednoho místa a vlastnictví. Shromážděné věci jsou v průběhu držení specifickým způsobem vnímány a uspořádávány.“

Definice sbírky:

„Sbírka je produktem sbírání. Je to soubor většího než obvyklého množství movitých věcí patřících do téhož majetku, který vznikl v průběhu delšího času vynaložením neobvyklého úsilí. Jednotlivé prvky jsou pro vlastníka-sběratele v původním smyslu nepotřebné, nebo nepotřebné v takovém množství a jsou vnímány a uspořádávány specifickým způsobem.“

Základní rozdělení, které pan Třeštík v knize navrhl je rozdělení sběratele a sbírek na ESENCIÁLNÍ A RELAČNÍ.

Esenciální

U které je podstatná vnitřní hodnota položky a vztah sběratele ke své sbírce. Esenciální sbírky nemají konečné stádium.

Relační

U které je podstatný koncept – téma. Sběratel u této sbírky má představu, jak by jeho dokončená sbírka měla vypadat. Měla by tedy mít jasný začátek a konec.

 

V knize je pěkně popsáno několik druhů sbírek

A. Klenotnice – esenciální sbírky objektivní 

(tyto sbírky jsou v knize pěkně rozepsány a popsány)

  • sbírky snobské
  • sbírky milovnické
  • sbírky investiční

B. Ulity – esenciální sbírky subjektivní

C. Muzea – relační sbírky objektivní

 

Na knize se mi líbí, že mnoho věcí se zde překrývá. Různé typy sběratelů se míchají v jeden a stejně tak i sbírky mohou být relační i esenciální zároveň. Tento stav se samozřejmě za různých okolností může neustále proměňovat. Také se mi v knize líbí kapitola o tom jak vzniká sběratel, který musí mít patrně ke sbírání nějakou vrozenou dispozici. Jeho nitro je zasaženo a vyplavuje jakési hormony, které ho nutí na věci (sbírku) stále myslet. Tady je škoda, že nebylo popsáno více historek a zkušeností. Chyběl mi zde popis a upozornění, že ze sběratele se může stát regulérně nemocný člověk, který není schopen bez pomoci ostatních normálního života. Tito  lidé by nemohli fungovat bez pomoci ostatních a jsou na své sbírce závislí. Dokud jsem toto neviděl na vlastní oči, tak bych tomu sám nevěřil. Pan Třeštík se svými zkušenostmi musí znát desítky takových jedinců.

Prostřední část knihy se zabývá vztah mezi sběratelem a trhem, mezi cenou a hodnotou.  Přibližuje definici sbírání jako investici a jak s ní nakládat. Je to zajímavé čtení, protože mi pomohlo pochopit myšlení spousty mých zákazníků. Díky této knize snad dokážu být více empatičtějším.

Poslední část knihy se věnuje doporučenému čtivu, ale zde jsem trošku narazil. Něco jsem si vybral. K něčemu se snad propracuju časem. Ne všechno bych zvládl. Na této knize se mi líbí, že je napsaná úplně pro každého. Někdy jsem s panem Třeštíkem nesouhlasil. Nevěděl jsem jak si vyložit jeho tvrzení, že například můžete koupit špatný obraz. Prý se to stává dost často. Nevím jaké kritéria pan Třeštík na toto téma sám má, ale v knize to nevysvětlil. Samozřejmě špatné něco být může, ale mělo být popsáno autorem, co špatné podle něj je. A také mám za to, že co pro někoho může být špatné, pro druhého může být zajímavé a pro třetího naprosto úžasné. Každopádně záleží na úhlu pohledu a není to nic kvůli čemu bych se ke knize obracel zády. Kniha je jednoduchá, vtipná, milá a občas i osobní. Je skvělé, že přemýšlení o sbírání samotném je tak hezky zformováno a pan Třeštík se o tyto věci podělil s ostatními. Vnímám to hodně pozitivně. Rozhodně mi pomohla a určitě se k ní budu vracet. Z knihovny jsem si objednal už další věc a to je Umění vnímat umění a moc se na to těším.

 

Doporučené čtivo v knize k tématu umění.

Dějiny umění: nový pohled. K této knize se pan Třeštík vyjadřuje mírně kriticky, ale za přečtení to může stát. Každopádně tento autor napsal velmi známou knihu Dějiny židovského národa, kterou bych si přečetl raději. Dále doporučuje sérii knih Slavné galerie světa, které jsou povinností pokud to s návštěvou jakéhokoliv většího muzea myslíte vážně. Líbilo se mi doporučení na knihu Umění po roce 1900, kterou zkusím přečíst na jeden zátah. Poté jsou v knize i nějaké knihy o teorii dějin umění, ale tady se necítím ještě pohodlně. Knihy jsou občas na mě příliš náročné, ale i zde jsem si vybral pár knih k přečtení. Jedná se o Jazyky umění: Nástin teorie symbolů od Nelsona Goodmana. Je tam toho spousta, ale já si vyzobal jenom tyto a popravdě mi to na nějaký čas stačí.

 

Kdo jsem tedy já ve vztahu ke sbírání?

Podle této knihy jsem zatím esenciální sběratel s kompetencí nadšeného a naivního amatéra.  A to je přesně to co jsem potřeboval vědět. Vlastně jak na tom ve skutečnosti jsem.