,,Máte to tady seřazené podle nějakého systému?“ 

 

Každý antikvariát, bazar, starožitnictví potřebuje nějaký systém jak řadit své věci. Před lety se věci řadily snadno. Bez eshopu jsme prodávali knihy v mnohem větším objemu a poličky se nikdy nestihli zaplnit. Knihy se rychleji prodávaly, než zaplňovaly. Teď to máme naopak. Knihy přibývají a poličky se zaplňují do posledního místa. Kladu důraz na to, aby zařazování knih mělo smysl, pokud už nemá jasný systém.

Zařazovat knihy v Mercatinu je tvrdý oříšek, který potřebuje člověka se vztahem ke knihám. V tomto směru vidíme, jestli to se začínajícím brigádníkem má smysl, nebo mu doporučíme hledání další brigády. Zařazování knih je výsada a výsledek musí být perfektní. Není to jen tak, že knihy vezmete a zařadíte do police A. Chce to cit, schopnost vcítit se do obchodu i do knihovny. Knihy by se měly v poličkách cítit dobře a stejně tak by se měly cítit dobře i vedle sebe.

Nepředvídatelnost

Velký oříšek je pro nás nepředvídatelnost. Neustále obchod přizpůsobujeme okolnostem. Nikdy nevíme kdo přijede, s čím a kolik toho či onoho vlastně nabídne. Proto si nemůžeme říct, že například tyto poličky vynahradíme speciálně jen na to a na to. Tento způsob řazení se dá zorganizovat pouze za předpokladu, pokud dokážeme plánovat příjem věcí přesně podle našich představ. V Mercatinu je každý den jedno velké překvapení a proto příjem věcí tak dobře plánovat nelze.

Prostor

Prostor není nafukovací. Pečlivě jsem rozmístil knihovny v celém Mercatinu a další se mi tam už nevejdou. Knihy přibývají a mám takový dojem, že kupců starších knih ubývá.  Přál bych si větší prodejnu v Olomouci. Hledám, ale zatím jsem si svůj další nový prostor nenašel. Zvažuju druhou prodejnu Mercatina v Olomouci.

Jak tedy zařazovat?

  •  Přibližně vše na jednom místě

V Mercatinu nemusí být pro knihy vyhrazeno přesné místo, ale místo přibližné. Když se mě zeptají jaká kniha kde se nachází, odpovím, že se nachází přibližně tam vlevo za rohem, nebo kdekoliv vlastně je. Většina knih v Mercatino má svoji přibližnou oblast, kam je zařazujeme.

  • Ggrupování

Můžeme sgrupovat jednu edici vedle sebe? Můžeme. Barevně to ladí. Většinou je to sjednoceno i žánrově. Zákazník si třeba poprvé v životě uvědomí, že existují nějaké edice. My se díky těmto takto seřazeným knihám dokážeme rychle orientovat v tom co a kde máme. Také nám to pomáhá v rozhodování kam zařadit další knihy.

  • Katagorie

Také se neustále snažíme řadit knihy podle kategorií, které máme na našem eshopu. Knihy neradi necháváme osamoceně, každá kniha by měla mít nějaké společného kamaráda, který je uložený vedle ní. Pokud mají něco společného, měly by jít k sobě. Máme Esoteriku, osobní rozvoj na jednom místě společně s náboženstvím. Pohádky nám zajímají celou knihovnu atd. Je to faktor řazení, který se dá kombinovat s předchozími celkem dost dobře.

Další faktor, vynucený, je výška poliček. Police jsem vyráběl na tvrdo, nedá se s nimi manipulovat ve výšce a přizpůsobovat si velikost podle potřeby. Takže my sami se nakonec občas přizpůsobujeme poličkám. Jak chytré, že?

Ne všechno co jeprodejné dáváme do Mercatina. Spoustu knih do Mercatina patří i když nejsou prodejné, ale funguje to i naopak. Ne všechno co je prodejné patří do Mercatina. Není to asi nejvýdělečnější obchodní model, ale je to fakt s kterým se nedá nic dělat, pokud máte rádi knihy. Spousty moderní beletrie nechávám na skladě, protože vím, že se prodá na eshopu. Také mám dojem, že nějaká část moderní beletrie do Mercatina prostě nepatří. Vše v Mercatinu je můj osobní výběr. Vybírám tak, jako bych vybíral pro sebe. 

 

Poličky v Mercatinu jsou jako mozaika

Celé to vytváří obraz. Minimální vazby a spojení mezi knihami vytváří alespoň základní řád. Díky tomu se lidé sami přirozeně orientují mezi poličkami. Řazení knih pochopí svým vlastním způsobem. Někdy vidím jak lidé v Mercatinu ztratí pojem o čase. Hledají, zkoumají, objevují.

Závěrem

Antikvariáty navštěvuju dost často i já sám a občas vidím, že tam vládne absolutní chaos. Vím, že mnoha lidem taková hrabárna vyhovuje, ale mě to vadí. Nedokážu se vůbec zorintovat, nemám se kolikrát čeho chytit a po chvilce mám chuť odejít. To je jeden z důvodu, proč se snažím lidem poskytnout prostor, ve kterém si mohou najít vlastní klíč, který mohou sami použít.